close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Konec střední

8. června 2013 v 11:48 | S.H.E |  osobní
Našla jsem v laptopu článek, co jsem psala asi před dvouma rokama, související se školou. Je to zhruba z doby konce druháku a já právě ukončila čtvrťák, takže takové malé ohlédnutí a kurzívou dopsané poznámky k aktuálnímu stavu.


Těším, nebo naopak netěším se:
Na odpolední cesty ze školy s Míšou pěcha, při kterých vždycky pokecáme, zdrbneme školní dny a společný známý.

Na holky ze třídy. Romču(můj soukormý anděl strážný, tak ji vidím já), Vendu(i když půlku školního roku chybí), Jáju(i přesto že mě někdy nehorázně stve), Káťu(a naše bezdomovectví o volných hodinách na chodbách když je ve třídě druhá skupina a venku hnusně). Ale i na ostatní. Bude se mi stýskat :)

Na to, jak Romík chodí pravidelně pár sekund před hodinou, těsně před učitelem (někdy i po něm).

Na půlený hodiny, kdy je jedna třída ve třídě a ta druhá (zpravidla ta moje) jinde, přičemž nikdo neví kde.

Na hádky o zasedačku s jinýma třídama, když nám náhodou učitelé řeknou, abychom tam šli.

Na nekonečné fronty na záchodech (hlavně o velké přestávce a po šestý hodině), protože sedm holčičích záchodů na celou školu je vážně málo. A to nemluvím o tom, že dole v přízemí jsou z toho jenom dva. A na věčně chybějící toaleťák a cosi nechutnýho plavající v nádržce na tekutý mýdlo). No dobře, po těch několikacentimetrových vrstvách prachu a stoletého hnusu se mi stýskat nebude.

Na naše sezení o volných v bufetu, kdy půlka naší třídy zabere těch pár stolků a koukáme na poslední díl reality show. Otázka pro další generace: Smrdí pořád ta záclona?

Na ty trapný nástěnky, které se stoprocentně od založení školy v 91ním ani o chlup nezměnily. Ne, Za ty 4 roky žádná změna.

Na srandu v hodinách, kdy přivazujem Romče tkaničkama nohy k židly před ní. A jak to romča oplácí Jáje když jí přiváže k židli jejíma šňůrkama z trička. A jak mi přiazujou kabelku k mý židli, ale nenapadne je, že když židli otočím, tašku v klidu stáhnu. A nebo konfety rozházené po celé třídě → konfetová válka :D

Na gyros, na který jsme si vždycky chodily o volných na náměstí. A na palačinky, ze kterých jsme sfoukávali cukr vždycky směrem na tu druhou, nejlíp do vlasů. Pořád nevím jestli v tom gyrosu byl kočičí dráp nebo něco jinýho.

Na naše rychlé výpravy o volný přestávce do pekárny na croissanty tak, abychom to stihly na hodinu. A pak jedení v hodině.

Na naše společný pití, který vždycky koupí jedna, ale většinu vypijou ostatní. A jak když je nemocná jedna, do týdne se to rozšíří v našem kolečku a vždycky naše čtyřka chybí nebo všichni smrkají najednou. Nechci být zlá, ale čas mi ukázal, že ty, s kterýma jsem se bavila jsou ve skutečnosti dost velké ****.

Na hromadný kopírovaní taháků, kdy jeden udělá tahák během hodiny před písemkou, zmenší do mini verze a jde dvacetkrát tisknout na sekterariát. Hlavně nenápadně.

Na to, že občas je v hodinách taková nuda, že dospáváme včerejší večer na fb.

Na všechny ty hláška a přeřeky, ať už učitelů nebo naše. A že se je snažíím všechny zapisovat a pak je chci dát na tablo. Tablo jsme měli v tak malé výloze, že se nám tam ani šerpa nevešla, natož hlášky :-/

Na to, že mi Romča věčně vykrádá penál, že mi zničila za ty dva roky už asi třicet propisek. A že ty rozbitý schovává u sebe v penálu a pak se vymlouvá, že ho zapoměla doma abych se nedozvěděla, že mi rozbila další propisku.

Na naše lavice plný papírů, knížek a poloplesnivých svačin, protože prostě nemáme skříňky a nemáme kam jinam je dávat.
A pak ať se učitelé nediví, že hledáme v lavicích taháky, protože v tom bordelu tam se snadno ztratí, takže po něm musíte šmátrat oběma rukama.

Na ty kaluže vody roztelké z bot v zimě, protože se prostě nepřezouváme. (S tím souvisí taky vysoká spotřeba bot, všechny brzo vydávají pro skunky velice vábivou vůni.) Hádám, že něco se s příchodem na vysokou nezmění.

Na to, že jsem s Míšou plánovala už od ty doby, kdy se rozhodla pro stejnou školu jako já, že spolu pojedeme do Anglie. Ale když já jsem byla v prváku, tak na škole ještě nebyla Míša. V druháku byla anglie hned rozebraná ještě než nám o tom stihl někdo říct. Teď v třeťáku co bude zatím nevíme jestli ji škola plánuje, ale Míša slyšela, že místo toho lude letos Dánsko. A příští rok už budu maturovat, takže vážně netuším, jestli se mi bude hodit termín zájezdu. Žádný výlet, vždycky do toho něco vlezlo. Mrzí mě to, ale nebylo to vždy jen z mé strany :-/

Na čtvrtletní masakry zvané písemky, kdy máme pravidelně dvě čtvrtletky denně a všechny předměty se včetně opravných zkoušek musí ztihnout po celý škole během tří týdnů.

Na čekování změn rozvrhů kdykoli jdeme okolo na chodbě, jestli nám něco neodpadlo a pak tu radost, když jo.

Na školníka, který si mě asi nějak zapamatoval, i když nevím, čím jsme si to zasloužila a zdraví mě i když mě potká o výkendu na náměstí dost daleko od školy. Není nic horšího, než když jdete s kamarádkama ze základky po městě a najednou vás někdo zdraví a když se ostatní holky ptají, kdo to byl, není nic potupnějšího než říst že školník. Pan školník v půlce čtvrťáku odešel do důchodu, od té doby jsem ho neviděla.

Na to, že služba už zpravidla kašle na zamykání tříd a odpoledne zdrhá jako první ze školy. A když jdeme do jiné třídy, má se zamykat, ale kdo by to dodržoval.

Na ranní cesty do školy s Míšou, ale jinou. A občas i jejím dvojčetem Kájou. Na cestu přecpaným autobusem, kde máte sakra štěstí, když máte šanci se chytit tyče. Někdy si říkám proč si radši nepřivstat a nejít pěšky s Míšou (teď už zase mluvím o tý první), ale na to jsem ráno moc rozespalá, že bych cestou políbila všechny pouliční lampy při cestě.
* Spolu s Míšou H a její sestrou Kájou jdu na vysokou a na 99% budeme spolu na pokoji :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama