ADÉLA
Bylo nebylo. Byla jedna malá holčička a ta se bála. Neměla strach z nikoho ani ničeho konkrétního. Pro všechny ostatní byla ta silná, co nemá žádné problémy. Ta co se netrápí a ničeho se nebojí. Ta spokojená s věcmi tak, jak jsou. Navenek tak působila, ale vevnitř věděla, že to je jinak.
Bála se.
Bála se budoucnosti, bála se neznáma. Kdykoli se mluvilo o budoucnosti, ztrácela pevnou půdu pod nohama. Snažila se to vykompenzovat nekončícími seznamy, spoustou věcí 'pro všechny případy', pečlivě naplánovanýma situacemi. Občas to pomohlo, občas ne.
Jakmile se byť jen vzdáleně blížil konec jedné životní etapy, děsila se, co přijde dál. Ve školce se děsila školy. Na základce se děsila střední. Na střední se děsila vysoké. Na vysoké se děsila práce. Děsila se života.
Maskovala své pocity za šklebícíma se smajlíkama a byla mistryně v měnění tématu. Ale věděla, že se svému strachu bude muset postavit.
Našla k tomu odvahu? Najde ji? Kdo ví.








